Koncerty roku 2008

Noční veselice

Mike Patton and Zu

Byla půlka března, relativní klid ve škole i v práci, a v předjarním období se objevil čas, který bylo potřeba kulturně zneužít. Znenadání jsem se ocitl na stránkách STIMUL Festivalu, jenž zveřejnil program pro svůj již třetí rok své existence. Po druhé, pro jistotu, jsem si otřel oční bulvy, ucítil srdce jak se rozpumpovalo, adrenalin, a hned jsem posílal známým přes icq zprávu. Mike Patton bude v Praze 17.6. v divadle Archa.... Úuuuufff.

Asi charakteristika

Mika Allana Pattona považuji za vyhraněnou hudebního ikonu současnosti. Svojí nespoutanou enerigií, kterou v sobě má, se dokáže sugestivně projevit na pásku, jeho hlasovou stopu mu mohou závidit i ti, kteří vystudovali konzervatoř oboru zpěv. Dokáže upozornit posluchače svým hlubokým hlasem, stejně tak skřeky, řevem zastavit koloběh organismu, vhát do povědomí úzkost, nejistotu své existence a stejně tak pomocí mikrofonových efektů docílit originálního hlasu připomínajícího hlasatele z NHL, umí ohormit romantickým hlasem, italského opěrního pěvce. Oprávněně si zasluhuje nálepku: "David Lynch v hudbě". Má to svoje opodstatnění. D. Lynch dokázal upoutat své fanoušky surrealistickými filmy, na nevysvětlitélných snových vizí, Mike Patton svůj potenciál projevil v surrealistickém hudebním spektru a vyvolává stejné pocity . Jeho na jakkost vysoce náročná hudba se obvykle může zdát, že často při koncertech improvizuje, opak je pravdou. Když se dostane do kóma, nezáleží mu před kolika početným obecenstvem hraje. Sere na to. Třeba ve Francii na festivalu, kde návštevnost na stage dosahovala cca 10000 lidí, u Pattona na Fantomasovi bylo asi 500 fandů... Prostě to nezvládli.


Mr. Bungle
Narodil se v roce 27.1. 1968 v Kalifornii a tak dále dále dalece... Jeho taliánská vizáž, tmavě hnědé vlasy namočeny v pomádě, česané hřebenem dozadu, jeho "dirt lip",špinavý ret), jak přezdívají amíci jeho knírku, z něj dělá prvotřídního elegána. Na střední škole se svými přáteli založil kapelu Mr. Bungle, Pattonovi bylo v roce založení 15 let, (posléze se díky Mr. Bungle dostal jako nejmladší člen do kapely alternativně rockově-metalové kapely Faith no More) a od raného začátku bylo jasné kam jeho tvorba bude směřovat. Kdo dokáže sloučit metal, funky, jazz, ska, punk, swing a soul do jednoho celku? Kytarově metalové ryffy, agresivní bicí, dynamika, která se každým okamžikem může změnit v příjemný a rodiné idylce připomínající melodii, kdy obdivujete neprve hlas a poté příjemně zhoroucen v duši odpočíváte, než přijde opět nečekané. Vyvrcholením Mr.Bungle bylo poslední album Californication vydáno roku 1999. Kapela se oficiálně rozpadla v roce 2004.


Worlds of Patton
Mika Pattona vyjímečným právě dělá to, jak jsem výše už naznačoval, jeho všestranost, hyperaktivita a osobitost projevu. Mr. Bungle není jediný projekt či kapela ve kterém působil. Další z mého pohledu nejpovedenější jsou aleternativ rock-metalová kapela Tomahawk založena roku 2001, deadmetalově experimentální Fantomas od roku 1998 do dnes, kde mimochodem na bicí hraje Dave Lombardo, budeník ze Slayer a Buzz Osbourne z Melvins, trip-hopový Lovage, nebojí se popu a jemu budiž odpuštěno v projektu Peeping Tom(sám složil hudbu na všechny nástroje) a další projekty, minimálně dalších devět které znám a byli přímo v jeho režii bo se spolupodílel na tvorbě. Hostoval na albech s nejlepšímy ve svém oboru. Např. s alt-saxofonistou Johnem Zornem, s Amonem Tobinem ...


Mike Patton and Zu
Že si Mike Patton vzal italku a střídavě žije v USA a Itálii, mohu se jen domnívat, že právě v itálii nezůstal sedět na "prdeli" a opět začal podnikat a organizovat.
Složení této kapely je jak jinak neobviklé. Patton má nastarosti mixážní pult, vokály. Při koncertech mívá umístěny nad mixažním pultem, který vetšinou doplňuje melodii, minimálně 2 mikrofony, každý pro jinou oktávu hlasového rozpětí a hlavní proud obstarává italské trio saxofonisty Luca T Mai, bubeníka Jacopo Battaglii a basisty Massimo Pupilly. Psycho, že? Sice nejsem typ, co si potrpí na zpěvu, jde mi především o emociální vnímání a kvalitu instrumentálního provedení. So let´s go!

Live
Při vstupu do divadla archa jsem si myslel, že nejsem v české republice, nýbrž v nějakém nadnárodním babylonu, kde jsem se bál, při své znalosti anglického jazyka, kohokoliv se zeptat, kdo to hraje. Ten plešatý chlapec, který si hrál s mixážním pultem byl Upejr, a jelikož jeho industriální nádech se nám až tak nelíbil, využili jsme času a šli do fronty na pivo. Upejr skončil, minuty plynuly, hodina utekla a stále nic... Znenadání se začíná zhasínat. Podotýkám jen, že tento projekt jsem neposlouchal před koncertem nikterak horlivě, víceméně jsem skouknul pár videí z youtube a toť vše. Z prvu musím říct, že nepřipravenost se mi tak trošku vymstila, poněvadž při snahe kymácet se do rytmu, jsem byl vždy přehozen za chvíli na jinou vlnu a po chvíli asi po půl hoďce jsem rezignoval na tanec a zkoprněl jsem jak šípková růžena s kelímkem v ruce. Na druhou stranu začal jsem si více vnímat jak hrají členové kapely. Samozřejmě bubeník mě nejvíce upoutal(tedy po Pattnovi). Patton se téměř po celý koncert omezil na zkřeky, více mě upoutali jeho klávesy, na basákovi a bubeníkovi byla znát thrash-metalová sehranost, saxofon mě zklamal. O jazzu zde totiž nebyla zmínka, čekal jsem obdobu Barry Adamsona. Mezi songy Patton komunikoval s publikem, snažil se být vtipný a asi byl, rozuměl jsem mu jen, když se ptal jak hraje Italie na EURU a že se mu líbí Praha:) Druhá polovina mi přišla ucelenejší, svižnější, upořádanější forma a předposledním songem spustil svůj tak dlouho očekáváný zpěv. Nádhera. Při poslední písni se všichni předvedli v pravém světle, bubeník nezklamal, všichni se postupně loučili s davem v podobě solových sekvencí - závěr úchvatný. I když se rozloučili, diváci zamozřejmě začli vytleskávat a kvarteto se opět objevilo. ... A jaký mám dojem z koncertu? I přesto, že mě muzika tolik neuchvátila, nejspíš jsem byl přesycen tolik Tomahawkem a Mr. Bunglem, že jsem si jiný styl nepřipustil, tak jsem hrozně šťastný, že jsem ho viděl na živo. Postupem času si to uvědomím.


Znouzecnost, Zuby Nehty alis Dybbuk, F.P.B live set UJD

"...a co to má znamenat, že bude F.P.B hrát v Lucerně? Chystáte se na zmrtvyvstání?", ptám se Miroslava Vaňka, který před půl hodinou dohrál koncert ve vysočnským parku pod otevřeným nebem, a zpozadí pozoruje Hudbu Praha... "Ne, je to pouze křest trojcd F.P.B, které vychází a Už jsme doma budou hrát písně jejich písně. Pak se vydáme na malé turné, kvůli propagaci... "
F.P.B, (Four price band = čtvrtá cenová skupina), vnikla v roce 1980 a její aktivní fungování trvalo 6 let. F.P.B je řazena mezi první vlnu punkových skupin v československé socialistické republice. Tříčlenná skupina pocházela z Teplic, z města, které nabízelo větší příležitost sehnat z NDR desky zahraničních kapel. Složení Miroslav Wanek (baskytara, zpěv, většinový autor hudby i textů), Romek Hanzlík (kytara, zpěv), Milan Noví(bicí), který po odchodu dua W&H pokračoval v pod stejným názvem. W&H se však distancovali od dalšího pokračování a přešli do kapely opět Teplické Už jsme doma. UJD před příchodem W&H rok fungovali. O F.P.B se nedá mluvit jako o "klasickém" punku. Rytmus nespočívá na pravidelném střídání dvou akordů, texty jsou promyšlenější( např. Listíčko - zhudebněná báseň Oldřicha Mikuláška, narážky na totalitní systém a spolčnost). V této kapale je upřednosťnována především baskytara, ve které Waněk nemá konkurenci. Ukázky



Zuby Nehty
Kvintet ženský pocházející z krušnohorské pánve, jestli se tak dá označit poloha města Teplic, jsou "milující maminy" které utvořili hudební pra-skupinu dnešních Zuby Nehty -Plyn. Začali hrát v. 1980. Říkám "milující maminy" protože, tak na mě působí jejich textové složení písní. Hudba je melodická, mírná a pohodlná pro, řekl bych určeno pro dospívající sketrum posluchačů. Hrají ve složení bicí, kytara, baskyta, saxofón a klávey. Jelikož členky ZN mají mnoho aktivit, věnují se divadlu, poezii, pohádky pro děti ect... tak nekoncertují často, asi tak jednou do roka. A to na mikulovské festivalu.

Znouzecnost

nikdy jsem je neposlouchal, ponevadž jsem si říkal, že mě nemají jak překvapit a přijdou mi jako středoprodaři pro středoproudaře:)

Koncert začal posledně jmenovanými. Přišli jsme asi tak půl hoďky déle, a fronta na pivo v muzic baru v lucerně byla dlouhá a tak nezbyl čas než z povzdálí poslouchat ZC. Nebylo to výborný, nebylo to špatný...

Po půl hoďce přicházejí v kostýmech ženské. Už si nepamatuji, jak přesně se jmenoval transparent



Ve Zkratce další zajímavé
The Cure

Víc se mi líbila předkapela 65 days of static. Ke The Cure - předchůdci emmo, Robert Smith se dvakrát od svého mňoukání pohnul. Jednou doleva, jednou doprava. Čekal jsem staré vypalovačky. Zklamání.

První Hoře, Ephuel Duath strahov 007

Ephuel Duath. Kdyby se drželi svého stylu - tedy jazz metal nic proti. Proti jejich albumů jsem čekal, že zpěvák bude až na druhém místě. Jeho rapování bylo mimo. Hustej byl pavouk na stropě. Skvělá atmosféra.

UJD - konec klubu Delta

Musíte vidět na živo!!!!!!!!!! Výtečná rozlučka s postkomustický kulturním domem, který ustoupil chamtivosti podnikatelů pro šíření a prodávání dalších konzumního zboží. Asi tam bude větší Albert. I love you my Delta, my sweet cherry... No coment.

Lubenská Lodyha

Příjemná lokalita 10 km jižně od Litomyšle, malý regionální festiválek, ,pivo, párky, vstupné za pade, umístěno uprostřed vesničky Lubná.
Záviše jsem viděl poprvé, prý se na koncertech opakuje při čtení veršů ve svých žváro píívo pauzách, ovšem pornofolk to je pojem:) A pak nejúchvatnější kapela - Discoskank. Jedinečná choreografie místních žen ve fuseklích na pódiu tančících o sto šet, bubeník vožralej jak sviň(pákrát zapoměl uhodit do toho uprostřed) a parta místních instrumentalistů, co vědí co chtějí:D

Death Sentence: Panda! Strahov 007

Nejprve jsem si myslel, že tam budem sami tedy barman, výberčí lístků, dva kámíci a Pandíci(trio Chris Dixon - bicí; japonka - Kim West - příčná flétna, triang; Paul Costuros - saxofon) ale pak se celkem slušně zaplnila sedmička. Začala předkapela, poslechli jsem si ženskou, asi to byla čaška, ale vůbec jí v tom řevu nebylo rozumět a za mixážním pultem byl nějakej chlápek. Vůbec se mi to nelíbilo, a tak jsem si před podívanou pandíků dal tři pivka. Obával jsem se následného koncertu, poněvadž post-post punk s fétnout bylo zajímávé, ale na živo se nemusela dostavit chuť poga leč jen civění. A tak se i stalo.......