pátek 11. září 2009

Rusko




Part 1, Než jsme se vydali do ruska


Myšlenka


Půl roku předem jsem se rozhodl, že se to chce trip. Situace, kdy padlo toto rozhodnutí byla při každodenním stereotypu, při momentálním znechuceno-zhroucení, nudy a s pocitem lenivosti a marnivosti.
Ale kam? Rusko, země, která mě odjakživa přitahovala svou rozmanitostí, velikostí a nebezpečím. Rozhodnuto. Stačilo jen říct kámikovi, který Rusko kdysi též hltal v literatuře a jenž měl šipku v hlavě též odklánející se na východ, překecat ať jde to toho se mnou. Ne, že bych nechtěl jet sám, ale jsem toho názoru, že je dobré se o zážitky podělit s blízkými. S ukecáním nebyl problém. Přemluveno. Problém byl bohužel ve vízech, které nám náš prvoplánový blind-trip zkrátil na měsíc. Tutíž jsme se rozhodli a posléze ani toho jeden nelitovali, že si dáme trasu Moskva - ural - karélie - Petrohrad a domů. Nízkorozpočtový zájezd, kdy jsme se rozhodli, že budeme hledat hostely a ubytování nejlevnější ve městěch. Punk

Příprava

Důležité jsou informace a zjistit si co a jak. Nejlepším pro nás průvodcem byl www.waytotherussia.net. Stránky píší sami rusové o sobě a přes tyto stránky se dá úplně všechno zjistit, zajistit a objednat hosteli a tak.Do ruska je možné dostat se mnoha způsoby. Pro naší situaci jsme se rozhodovali mezi vlakem, který odjiždí jednou týdně z prahy přímo do Moskvy přes bělorusko, cesta trvá cca 30 hodin. Cena tam za 2500kc a hlavně nás lákalo to chlastání ve vlaku. Poté letadlem. Ruzyň je drahá záležitost, doporučuji všem, kteří mají hlouběji do kapsy, aby raději volili Berlín či Vídeň. Jsou levnější protože to jsou mnohem větší letiště a tím pádem je tam i více leteckých společností. Rozhodlo letadlo, které z Vídně do Moskvy a zpět bylo za stejnou cenu a navíc jsme nemuseli řešit transportní vízum přes bělorusy.
Vízum se v Rusku dá opatřit na měsíc (cestovní vízum), a pak dlouhodobější, půl roku a více (pracovní víza). K vízu je potřeba vyplnit migrační formulář a mít pozvání z Ruska. To jsme neměli a tak jsme to obešli od jedné společnosti, která nám je zprostředkovala.
Z ruského jazyka, kterou kámik Kovárna měl na střední a já jako samouk, který poctivě, pilně, překrásně písal azbuku do sešítku, jsme neměli obavy. Navíc jsem si tam vezl knížku ruština pro samouky, kdy jsem si naivně myslel, že ve volném čase si naučím alespon do 10 lekce. Omyl:)
Směnili jsme si rubly, dolary už v Rusku nikdo nechce, nakoupili jsme si vysocinu, instatní polívky, náhradní spoďáry, fusky a becherovky a hurá na to.

Part 2, Když jsme vyjeli do Ruska

První den - Vídeň, hostel underground, rudé náměstí a Vasil Blažený, uplácení ruského policajta

Dost na první den, ale od začátku až do smutného posledního dne byl každý den zážitek.