úterý 28. dubna 2009

Fjodor Michajlovič Dostojevskij - úryvky

Dostojevského(1821 - 1881) všichni známe. Ale přečetl někdo jeho tvorbu? Nebo jen z patra mluví o ruském spisovateli v superrelacích? Doporučuji si přečíst alespoň jedno dílo. Téměř v každém, mě osobně velmi blízkém realistickém žánru, líčí vztah člověk ke společnosti. Někdo může poprávu namítmout, že jeho tvorba je dlouhá, pomalá, až depresivně psychologicky rozpitvující osudy hlavního hrdiny, většinou autobiograficky, "vyvrhele", má pravdu. Ale morální kodex člověka, na který se Dostojevskij obrací, je nadčasové a platí i pro dnešní dobu. Už tím, že si vybral do své tvorby figurky z prostředí Petrohradu, kde byli paradoxy kdy chtivější, bohatší vyhráli a ten, co se na sebe dokázal podívat rovně do zrcadla prohrál něco do sebe má... Nechme otevřený konec. Postupně sem budu dávat zajímavé úryvky z knih, které jsem od tohoto velikána přečetl, přotože si se mi velmi zalíbili. Myslím si, že i hodně napoví i knize a dokáže ji charakterizovat.
Ovšem pokud si chcete přečíst jeho knihu get out from this article!!

Uražení a ponížení 1861

"Kašlu na to, co si kdo ve společnosti myslí! Takhle to musí brát. Musí si uvědomit, že největší hanbou by pro ni byl ten sňatek svazek s těmi býdnými lidmi, s tím opvrženíhodným vznešeným světem. Ušlechtilá hrdost - to budiž její odpovědí společnosti. Pak bych jí možná i já podal ruku a uvidíme, kdo se potom opováží potupit mou dceru!"

"...Nezradil jsem svou důstojnost. Planu pro vznešené ideje. Třeba jsou mylné, ale jejich principy jsou posvátné. Vždyť jsem ti říkal, že ani ty, ani všichni vaši mi ještě neřekli nic, co by mě poučilo, co by mě strhlo sebou. Vyvrať mi ty myšlenky, pověz mi něco lepšího než oni, a budu tě následovat, jen se mi neposmívej..."

"Zase je v mém srdci!" zvolal. "Ó bože, díky tobě, díky za vše, i za hněv tvůj i milosrdeství tvé! I za slunce, jež nám nyní po bouři vysvitlo! Za celou tuto chvíli díky! Ó nechť se nám dostalo urážky a ponížení, ale jsme zase pospolu a nechť si nyní triumfují ti pyšní a povýšení, kdo nás urazili a ponížili! Ať po nás hodí kamenem! Neboj se natašo... Půjdeme ruku v ruce a já jim řeknu: To je má drahá, milovaná dcera, je to má nevinna dcera, kterou jste urazili a ponížili, ale kterou já já miluju a které ženhám na věky věkův!"

Idiot